Slíbila jsem, že až budu v pořádku, tak Vám o tom napíšu. Dlužím Vám to. Psala jsem Vám o tom, jak jsme se rozhodli být rodiči. Psala jsem Vám o tom, jaké pro mě bylo těhotenství i jaký jsem měla porod. Víte o tom, že nastaly komplikace. Byli jste se mnou na instagramu a přáli jste mi, abych byla brzy v pořádku. Dlužím Vám o tom něco napsat.
Jsem v pořádku. Snad. Po 5 a půl měsících v sobě nemám placentu. Jak je to možný?
Porod byl krásný, o tom už jsem Vám psala. Asi byl za odměnu, za to ne zrovna skvělé těhotenství. Ta odměna ale netrvalo dlouho.
Hodinu po porodu jsem placentru neporodila. Nešlo to ani po nasazení oxytocinu. Žádná kontrakce nepřišla. Tlačila jsem naprázdno. Paní doktorka i porodní asistentka si začaly šeptat. Asi to nejhorší. Poprosila jsem, aby mi řekly, co se děje. Placenta byla přirostlá a nešla ven. Byla mi vystřižena, ale protože se zdála malá, byl přivolán primář. Ten mi sdělil, že musím pod narkózu a musí zkontrolovat, zda je placenta venku celá. Malého si vzali, manžela vyhnali ven. Anesteziolog, 15 minut spánku a začala jsem se zase probouzet. Prý tam byl jen malý kousek, nemusím se bát.
Po 3 dnech mi na kontrolním ultrazvuku bylo sděleno, že tam nic není až na 8 cm velký myom. O žádném myomu jsem ale nevěděla. Prý tam musel být už před těhotenstvím. V těhotenství jsem ale byla na vyšetření a nikdo mi o něm neřekl, ke svému gynekologovi jsem chodila pravidelně. Dostala jsem jen doporučeno, ať mi myom hlídá on.
Přesně 4 týdny po porodu jsem večer nakojila a šla jsem nám udělat domácí pizzu. Když jsem jí vyndavala z trouby věděla jsem, že je zle. Na záchodě jsem zjistila, že jsem se doslova prolila krví. Začala jsem se klepat a brečet. Malej spinkal. Muž mě slyšel. To už jsem byla ve vaně. Myslela jsem si, že jde jen o očistky, které patří k šestinedělí. Ale to, co přišlo mě vyděsilo. Bylo to jiné než do té chvíle. Přišlo mi, že se ucpávám. Očistky jsem ze sebe dostávala sama. Sama jsem si musela vytahovat opravdu velké sraženiny krve. Hned potom se mi vždy spustilo plno krve. Začínala jsem se hodně bát. Čenda taky. Prosil mě, že musíme jet do nemocnice. Já jsem nechtěla. Byla karanténa, všude velký strašák “kovid” a já jsem do nemocnice nechtěla jezdit s píďou a vystavovat ho nebezpečí. V tu dobu klidně spinkal. Prosila jsem, že ještě počkáme. Jenže to trvalo už asi 2 hodiny. Já ze sebe tahala asi 20. sraženinu o velikosti míčku na stolní tenis. Zavolala jsem nakonec 155 s tím, že nevím jestli to ještě patří k šestinedělí nebo už ne. Paní mi sdělila, že mi okamžitě posílá sanitku. Poprosila mě, ať si doma všichni nasadíme roušku a počkáme na příjezd záchranářů. Mezitím jsem si balila věci. Nešlo to moc dobře. Nevěděla jsem, co si vzít. V roušce se mi špatně dýchalo a trošku jsem panikařila, co bude s malým. Po příchodu záchranářu, kteří mi se vším pomohli mi bylo líp. Pomohli mi ze schodů, do sanitky a kluci zůstali spolu doma. V tu dobu už jsem dokrmovala i UM a muž, který mi s přípravou mlíčka pomáhal, tak tedy vše věděl. V sanitce mi byla změřena teplota a musela jsem vyplnit dotazník s ohledem na covid. Poté mě zavezli do nemocnice. Chtěla jsem k nám, abych byla klukům nejblíže. Po příjezdu jsem se převlékla do andělíčka, nasadila jsem si punčochy a čepičku a jela jsem rovnou na sál. Probudila jsem se na pokoji s rouškou, v který se stále držel pach anestezie. Psala jsem celou noc klukům, jak se mají a jestli je vše v pořádku. Nejhorší hodiny, protože mi až do rána nepřišla žádná odpověď. Oni přitom v klidu spali, ale já si připadala strašně daleko a zoufalá.
Ráno jsem šla na kontrolní ultrazvuk. Bylo mi sděleno, že je tam toho stále hrozně moc. Jak tam toho, ale mohlo být hodně, když jsem byla po porodu na čištění a na kontrolním ultrazvuku už nic nebylo? Zeptala jsem se, co ten myom. Z 8 cm myomu byla 8 cm velká placenta. Nepochopila jsem to. Jak si mohli splést placentu s myomem? Kdyby mi prý po tomto druhém čistění vše vyčistili, přišla bych s největší pravděpodobností o dělohu. Taky mi řekli, že bude lepší, když mě pošlou do krajské nemocnice ke specialistovi.
Začala jsem tedy dojíždět do krajské nemocnice. Dohodli jsme se na alternativní léčbě. Pan doktor byl báječnej. Jezdili jsem tam každý týden. Kvůli lékům jsem musela přestat kojit. Dostala jsem léky na zastavení laktace, prsa jsem stahovala obinadlem a před spaním jsem je chladila mraženou zeleninou. Chtěla jsem se vyhnout další operaci a jednou mít ještě miminko. Léky které jsem dostala na stahování dělohy měly pomoci k tomu, abych ze sebe placentu vypudila sama.
To se povedlo. Po jedné z delších procházek s kočárkem. Přišla jsem domů a měla jsem telefon s našim rodinným přítelem. Je to farář, oddával nás, křtil píďu. Ptal se jak jsem na tom zdravotně. Požehnal mi, já jsem se zvedla a 6 cm placenty ze mě vyšlo. Nikdy jsem neviděla nic ošklivějšího. Jela jsem druhý den na ultrazvuk. Placenta to byla. Podstatný kus. Chyběl zbytek, který dělal v mém těle stále neplechu. Na svatbě našich kamarádů jsem už po 4. během měsíce a půl krvácela. V mém tělo bylo posledních 7mm. Zanedbatelný kousek, který už by prý nikdo neřešil, ale kvůli stálému krvácení musel ven. Nikdo mi ale nezaručil, že by tam stále nebylo riziko odebrání dělohy. Domluvili jsme se tedy na poslední možnosti. Léky na oddálení menstruace. Po jejich dobrání jsem měla dostat silnou menstrucim, při které byla velká pravděpodobnost, že společně s ní odejde i zbytek placenty. Odešel a já mohla po 5 a půl měsících po poprodu prohlásit, že v sobě nemám placentu!