Cestování v České republice?

Na první výlet mimo domov jsme s Píďou vyrazili na pár dní za rodinou. To mu byly 4 měsíce. Táhli jsme s sebou snad všechno. Cestovní postýlku, vaničku, houpátko/lehátko, kočárek, nosítko, podložku, nepočítám kupu oblečení, plen, hraček a arzenál na přípravu mlíčka. Pomalu jsme se nevešli do auta. Všechno jsme to ale využili, až na přehnanou várku oblečení a plenek.

Čím více jsme ale podnikali výletů s přespáním, tím jsme brali méně věcí. Například vaničku už jsme sebou nikdy nevzali. Píďovi nevadila sprcha s jedním z nás. Pokud byla vana, dali jsme na dno plenku, aby to neklouzalo. Cestovní postýlku a židličku jsme většinou v hotelu nebo v nějakém ubytování měli. Pokud ještě píďa neseděl a už měl příkrmy, posloužila nám autosedačka. Nosítko a kočárek byly ale do roka součástí každého výletu.

Taky se nebát, protože cokoliv zapomenete, se dá koupit všude. Tedy až na ty jejich oblíbence. Proto jsme nikdy nesměli zapomenout oblíbeného šmudlíčka/usínáčka nebo sovičku s oblíbenýma melodiema.

Cestování autem?

Čím menší dítě, tím snadněji se s ním cestuje. Miminka bývají často spavá, a tak je cesta autem plánovaná na dobu spánku většinou bez problémů. Alespoň tak to u nás bylo. Jako miminko nepotřeboval v autosedačce nic. U nás byl jen zapotřebí dudlík a šmudlík. Šmudlík – muchláček, s kterým usíná do dneška. Protože jsem nekojila, měla jsem sebou vždy také mlíčko. V dávkovači sušené mlíčko odměřené podle toho, kolik toho v daném období vypil. V termosce horkou vodu, ve flašce studenou na zředění a lahvičku. Plenky a vlhčené ubrousky.

Pokud už tolik nespinkal, byla zapotřebí nějaká hračka nebo knížka, která zabavila. Pokud bylo nejhůř, tak jsme zpívali písničku, to vždycky zabralo :))

asi v 11 měsících jsme kupovali větší autosedačku, protože ve vajíčku už se mu přestalo líbit. Neviděl a byl tam chudáček celý zkroucený. Koupě nové autosedačky rozhodně pomohla. S koupí autosedačky přišla i koupě tabletu a držáku na něj. Rozhodně tu nechci doporučovat, aby Vaše děti koukali na pohádky. Ovšem když jedeme na delší cestu, spánek proběhne, hračky ozkoušené a ani zpívání už nepomůže, je tablet poslední záchrana. Co ale nesmím zapomenout je příprava jídla do auta. Kolem roka už je to na cestování taky velká záchrana. Mimo to jestli jedete přes oběd a připravíte si ho na cestu do termosky, vemte taky oblíbené kapsičky nebo křupky. Cokoliv, co má Vaše dítě rádo! My na cesty doporučujeme všechny možné placky, lépe se jí i za jízdy než krmit dítě na lžičku.

Shrnutí:

Cestování letadlem?

Máme za sebou také cestu letadlem ve 13 měsících. Tak Vám sem hodím i naše poznatky. Letěli jsme na Kanárské ostrovy. Let trval cca 5 hodin. Nebudu lhát, že jsem se letu nebála. Ale…… byla jsem dobře připravená a věřila jsem, že to bude dobré. Let na Kanárské ostrovy byl přesně ve 12:00. Tedy v čas spánku. Na letišti probíhal velký průzkum. Píďa ještě nechodil, nechala jsem ho tedy lézt, jak chtěl. Po odbavení bylo zabavení v dětském koutku. Kočárek jsme si nechali až k letadlu. U něj dostal píďa ještě oběd. Do letadla jsem na cestu tam i zpět pořídila novou knížku. Ty jsou u nás nejoblíbenejší. Jídlo byl taky základ a za nás i nosítko. Na poslední záchranu jsme vzali tablet s pohádkama. Sotva jsme se připoutali, píďa usnul. Spinkal, ale jen asi 30 minut a něco ho vzbudilo. Stoupla jsem si tedy do uličky s nosítkem a ve spánku se pokračovalo. Po probuzení následoval úplatek jídlem, oblíbené knížky a taky nová knížka. Zbytek času jsme chodili v uličce a celá cesta byla bez problémů. Cesta zpět byla večer v 18:00. Následovala druhá nová knížka, mlíčko a pohádka, protože mu vůbec nešlo usnout. Po chvilce usnul a probudil se až u výlezu z letiště.

Shrnutí:

Dovolená u moře?

Jeden kufr pro tátu. Jeden kufr pro mě a pro píďu. Batoh do letadla pro všechny, nosítko, kočárek.

I tady je to hodně individuální, podle toho kam jedete a na jak dlouho. My jsme letěli na týden do hotelu s plnou penzí. Židliček bylo v restauraci nespočet, jídlo i pro dětičky a 13. měsíční píďa se bez problémů najedl. Vezli jsme sebou ale jeho mističku, příbor a bryndák. Postýlka byla připravená na pokoji. Píďovi jsme vezli jeden balík penek s tím, že pokud nebude stačit dokoupíme na místě. Měli plenky všude. Mlíčko jsme vezli své, lahvičky, dudlíky, termosku na horkou vodu. Píďa si dává mlíčko před spaním a k ránu. Vždy na večeři jsme si nechali dát převařenou vodu do termosky. Měli jsme tak teplou vodu na večerní i ranní mlíčko. Vzala jsem taky jednu plnitelnou taštičku a termosku na jídlo. Píďovi jsme na snídani brala čerstvé ovoce na svačinku do termosky a bílý jogurt do plnitelné taštičky. Brali jsme nafukovací kruh, ale například bábovky jsme kupovali až na místě kvůli místu v kufru. Zpět jsme si je přivezli, protože se uvolnilo místo od mlíčka a od plenek. Také jsme vzali pár autíček/angličáků, autíčkovník, knížky, magic painting. Píďu stejně nejvíc bavily kamínky a písek. Pokud jsme ho ale chtěli udržet chvíli na dece, tak se knížky a hračky hodily.

Jídlo na cesty?

Do roka jsme na cestu vozili nejvíc mlíčko, potom kapsičky, křupky a do termosky příkrm na lžičku. Od 8. měsíce jsem začala píďovi dělat různé lívanečky a placičky. Tedy jídlo do ručičky. Teď už na cesty beru hlavně je. Je to nejvíc rychlé, snadné a vděčné. Křupky, sušenky, domácí brumík, koupené nebo domácí kapsičky je jasná volba. Jako oběd nebo večeři na cesty doporučuju placičky, zapečenou tortilu nebo toustíky.

Nikdy nezapomínejte na cesty léky. Tip, co do dětské lékárničky na cestu tady!

Kam dál?